Jamie-T

Jamie T, vlastním jménem Jamie Treays, je 21letý týpek z Londýna, který na sebe strhl pozornost hudebních fandů poté, co vyhrál "NME Awards 2007" (něco jako Coca-cola popstar, akorát kvalitní). Zní jako okleštění Arctic Monkeys za které si čas od času střihne sólo Mike Skinner z The streets.

Jeho velkou výhedou je to, že za ním stoji vlivné vydavatelství EMI, které šíří jeho muziku po celém světě rychlostí, která se jen tak nějakému nepoštěstí. A dodat bych také měl, že Jamie jako valná většina umělců dneška, začínal pěkně na MySpace a až pak se postupně vydal na sólo dráhu.

Jeho hudba je neotřelá, syrová (k tomu přispívá i jeho akustická basová kytara, kterou Jamie při svých vystoupeních používá) a díky její rytmice mi ani nevadí, že díky Jamieho londýnské výslovnosti nerozumím spoustě větičkám.

A pokud je tohle váš první kontakt s hudbou zvanou grime, jsem nesmírně rád, že vám ho může zprostředkovat nadaný rošťák z Británie jménem Jamie-T!

Jamie-T - If You Got The Money



Dávám 8/10
martin-matěj

Antony and the Johnsons

Antony and the Johnsons – Zamiloval jsem se do mrtvého chlapce
Rudé slzy se ti řinuly po tváři, když jsem tě objevil
Měl bych volat lékaře? Obávám se, že jsi mrtvý.
Místo toho jsem si lehnul vedle tebe a držel tě za ruku.
Zamiloval jsem se do tebe,
nikdo jiný pro mě neexistuje, jen ty.
Celý život jsem cítil prázdnotu,
kterou ty jsi naplnil.
Teď to vyprávím všem přátelům, zamiloval jsem se do mrtvého chlapce.
Rodičům říkám, že bych si přál, aby se s ním seznámili.
Píšu dopisy do Austrálie, hážu lahve do moře.
Šeptám to tajemství do vrby
Nikdo mi tě nevezme
Zamiloval jsem se do mrtvého chlapce, tak krásného chlapce.
Ptám se ho, jsi chlapec nebo dívka?

“To jsou zase ti uplakánkové?” Ne, to není otázka oddaného fanouška Sparty Praha (viď Martine) směrem k příznivci SK Slavia Praha. Takto se ptá má milovaná žena, když slyší Antony and the Johnsons, jednu z nejzvláštnějších (lépe snad nejpodivnějších) kapel, které mám rád.
Vůdčí postavou je Antony Hegarty, rozený Angličan nyní sídlící v Novém Jorku. Standardní sestava zahrnuje také cello a dvoje housle. Smyčce působí, že v mých uších se hudebně Antony and the Johnsons často potácejí na hranici kýče, ale nikdy ne za ní. Ovšem zásadní je, že dokáží napsat velmi silné melodie, nebál bych se použít slovo podmanivé, možná i omamné.
Ovšem ono podivné, či dokonce bizarní, jsou bezpochyby jejich texty. Evokují náladu kabaretů z Hamburku 30. let. Jsou plné neobvyklých obrazů. Víra je v nich spojená se sexualitou, duše bojuje proti tělu. Nejlépe je snad charakterizuje anglické slovo “weird”.
Antony je oblíbencem mnoha svých hudebních kolegů, takže hostuje např. u Lou Reeda, Cocorosie, Rufuse Wainwrighta aj. Jeho hudba se objevila ve filmu bratří Wachowských “V jako Vendeta”.
Antony and the Johnsons buď milujete nebo nenávidíte. Nebo je milujete a nenávidítě zároveň, hnusí se vám a přitahují vás. Každopádně vás nenechají v klidu a to je dobře. Muziku, která člověka emocionálně neosloví nemá cenu poslouchat.