Sufjan Stevens Live, Austin City Limits 2006

Mé oči spočinuly na krátkém (až bolestně krátkém, chci víc! Mehr Licht! Mehr Luft! Mehr Sufjan Stevens!) záznamu vystoupení Sufjana Stevense v rámci pořadu Austin City Limits. Pouhé čtyři písně (Jacksonville, Casimir Pulaski Day, Detroit a ještě jedna u které nevím jméno, ale má krásná slova) mě stačily na 25 minut přenést do hudebního nebe.
Vždycky jsem měl za to, že křehké a subtilní kráse Stevensovi hudby nemůže živé podání nijak prospět, právě naopak. Dobrá, uznávám, mýlil jsem se. Velmi bohaté nástrojové obsazení (několik míst pro dechy a smyčce) a hlavně úžasná zpěvačka a sexy zpěvačka Shara Worden připomínající Klárku Nemravovou tvoří směsici, která funguje zatraceně dobře. Sufjan Stevens je člověk, který v mých uších rehabilitoval banjo, tak hluboce spojené v mém dětství s Ivanem Mládkem (btw – Ivan Mládek je v současnosti nejoblíbenějším českým umělcem v Polsku, Jóžin z bážin je nejsledovanější virál polských návštěvníků TyTrouby). Sufjan Stevens je člověk, který když zpívá o Detroitu nebo Chicagu mám chuť balit a bookovat letenky (a to jsem člověk, který z duše nenávidí cestování). Sufjan Stevens je křesťan a přesto jeho muzika není ideologická agitka. (O mém [rozpačitém, nedořešeném, negativním???] vztahu k tzv. křesťanské hudbě někdy v budoucnu).
Nedá se nic dělat, musím dát 10/10. (už jenom proto, že o Come On, Feel the Illinoise! asi tady psát nebudu, a tahle deska je opravdu jedna z nejlepších, které jsem kdy slyšel)
Martine, Matěji co budu dávat dál, když hned druhý příspěvek je na 10/10?
P.S.:Všichni zúčastnění mají na zádech křídla, takže vypadají jako motýli, nebo ptáci, ale já bych svůj dojem popsal spojením – indiánští andělé.

Yael Naim - Yael Naim

Máte dvě možnosti: buď vezměte písně Norah Jones, upravíte je producentem od Kate Nash a necháte to nazpívat Lily Allen nebo si prosťe pusťte Yael Naim.

Tato zpěvačka a písničkářka se narodila v Paříži v roce 1978 a vyrůstla v Izraeli. Od 10 let hraje na klavír a 9 let studovala na izraelské konzervatoři. Ve svých 21 letech vydala první album, ale významněji na sebe upozornila až na soundtracku k filmu Harissonovy květy. Ve spolupráci s producentem a bubeníkem Davidem Donatienem nahrála hebrejské album (pochopitelně autorské) na kterém většinu písní zpívá hebrejsky, ale singl je (asi kvůli nátlaku vydvatelství) nahrán v angličtině.

Na albu, které vám chci doporučit, je převážná většina písní pomalých a to je moc dobře, protože to je pozice, která Yael Naim sedí nejvíce. Za zmínku určitě stojí také předělávka hitu od Britney Spears Toxic. A co albu vytknout? Omlouvám se, ale nic mě nenapdá.

Oficiální web Yael Naim
Yael Naim na myspace

"Nejkomerčnější" píseň a zároveň singl z alba, které nese stejný název jako zpěvačka sama, tedy Yael Naim
Yael Naim - New soul


martin-matěj
9/10

The National - Boxer

Vždycky po hádce s mojí milovanou ženou mi v hlavě zní část refrénu z desky The Boxer (ne že bychom si vyřizovali účty ručně :-)) "...walk away now, and you're gonna start a war..."
The National jsou z Nového Jorku a jak známo, "Nový Jork a Liptákov, místa naše nejmilejší". Nejsem nijaký příznivce nacionalismu (National), ale původně se kapela měla jmenovat American Mary, což by, jak všichni uznají, byl název, který by pro nás adventisty znamenal jisté pnutí. Prvotní impuls k tomu začít se touhle kapelou zabývat vyšel z toho, že na desce hostuje můj oblíbený Sufjan Stevens. A to je pro mě doporučení.
Pokud The National zkusíte, pustíte si do hlavy minimalistický rock, který svojí atmosférou připomíná Lou Reeda, ale zároveň nejde o žádné plagiátorství. Když říkám minimalistický, musím překvapeně přiznat, že aranže desky jsou vcelku bohaté (dechy, klavír, smyčce) a přesto nepůsobí nijak rozevlátě, ale naopak velmi sevřeně.
Naposledy jsem The National poslouchal v iPodu při nakupování v Tescu kolem deváté večer. Kolem mě už byli jenom spěchající tatíci a podivíni. Podivíni nás ostatní (spěchající tatík jsem byl i já) sledovali nasupenými pohledy, které jasně dávaly najevo, že vládu nad obchochodem přebírají oni. Té zvláštní chvíli dali The National nostalgický s jemnou odtažitosti. Měl jsem pocit, že jsem najednou nad světem a všechno trochu nezúčastněně glosuji a komentuji.
Carevic
8/10

Switchfoot - Oh! Gravity

Kapelu Switchfoot jsem poprvé zaregistroval na počátku roku 2002, kdy se mi do ruky dostal soundtrack k filmu A Walk to remember a byl jsem celkem mile překvapen. Příjemná rocková hudba ve mně nezanechala hluboké vzpomínky, ale jméno kapely mně dostatečně uvízlo v paměti. A proto jsem byl mile potěšen, když recenze nejnovějšího cédéčka této pětice ze San Diega zbyla právě na mě.

Není moc křesťanských kapel, které by se výrazněji prosadily v "nekřesťanské" poulární hudbě, ale pár takových jmen přeci jen známe. Switchfoot patří rozhodně mezi ně, a proto jsem byl velice zvědav co předvedli na své poslední nahrávce s názvem Oh! Gravity. Switchfoot je surfařský termín a znamená "zcela změnit směr a jít přímo proti vlně". A to se taky odrazilo v jejich hudbě. Pánové totiž vidí a žijí život jinak, než jiné rockové kapely a tato odlišnost se projevila i na jejich posledním cédéčku! Album odstartovala skvělá pecka nesoucí název celého alba Oh! Gravity, která připomíná kapely typu: Kaiser Chiefs, Franz Ferdinand nebo Arctic Monkeyes a naznačila znatelný vývoj této kapely, která ze svého svižného popíku přitvrzuje a syrovost je jí poslední dobou vlastní. Skladby, které na albu následují jsou poměrně zábavné a to nejen kvůli sympatickému hlasu zpěváka Jonathana Formana, ale také díky překvapivým změnám rytmu. Na CD naleznete z velké části rychlejší skladby, ale chybět nebude ani několik pomalých songů, které z velké části (ostatně jako skoro všechny písničky) napsal a otextoval Jonathan Forman, který je tou pravou duší kapely. Sound alba je výborný a jistě za to může zkušený producent Tim Palmer, který z chlapců dostal maximum a takřka každá píseň pod jeho vedením má potenciál hitu. Kluci (Jonathan Foreman – zpěv, el. kytara, Tim Foreman – basovka, Chad Butler – bicí, Jerome Fontamillas – el. kytara, klávesy, Andrew Shirley – el. kytara) sami tvrdí, že milují surfování, hudbu a jejich Stvořitele, kterého na svém šestém řadovém albu oslavují nejen v textech, ale i v nápaditých kytarových riffech. Oh! Gravity má jeden z nejlepších bookletů, jaké jsem měl čset za svůj krátký život vidět a mimoto vám musím prozradit, proč mi jsou chlapci sympatičtí: Switchfoot jdou s dobou a na serveru YouTube mají svůj videoblog (k prohlédnutí – zde) a také vytváří poměrně dost klipů, bez kterých se žádná větší kapela neobejde (zavítejte na domovskou stránku - www.switchfoot.com). Toto album není asi určeno pro všechny posluchače křesťanské muziky, ale ti, kteří holdují klasickému soft/rocku ho vřele doporučuji! martin-matej Dávám 7/10